Noc kostelů a ......

 

Zachyceno čerstvě po dešti,ve středu na Pohořelci,má duše se vznáší a cítí něco,co popsat neumí,je noc kostelů a v jdu poděkovat,vnímám rozdíly,jsou různé úrovně bytí a vjemů,propadám se do vlastní duše a lyriky,krásy a blaženosti.La dolce vita.Dá se říct,že to bývá někdy dřina.Život je mysterium.

 

HNÍZDIL ,doktor Hnízdil ......

Tak poslouchám doktora Hnízdila,foťák v opravě,stahuji fotky z Korsiky 2011 a když už mám málem dokončeno,tak relace byla neočekávaně ukončena,akorát Pupíček zůstala zobrazena,jak se mi při odjezdu cpala do spacáku,což je její oblíbený způsob.Zatáhlo se,setmělo,přichází bouřka,tak jsem strávila několik hodin soustředění,při poslechu doktora Hnízdila to jistě bylo očistné a poučné.


http://www.youtube.com/watch?v=0Gy4frLKdwc




Pupíček zahnízdil ve spacáku

PANKRÁC,SERVÁC,KOČIČÁK

 Hm,tak zrovna poslední hodinu jsem stála pod stromem,s třímetrovým kmenem v rozsoše seděla moje kočička Pupík,nechtěla dolů a pak to vypadalo,že se snad i bojí a její mňau,mňááááů bylo rozhodně rozdílné,chvíli jsem si myslela,že dojdu pro pixlu tuňáka a uvidím,co to na mně hraje :-).Pak zkusila slézt a já jí dole chytala do zdvižených rukou.Je to moje Pupka,stěhovali jsme se z velké zahrady do bytu,když byla malinká,ona fakt moc po stromech lézt neumí a příště zkusím tuňáka,jestli mně netahá za nohu :-)

Tak jak se tváří se tváří,od té doby,co máme Macíka a Macinku,jo,Pupíček byla poslední z řady kočiček a nemůže si zvyknou,že ač ona sama přišla,co přišla,zřejmě byla přes plot přehozena,jako malé batolivé koťátko,mezi velkou smečku kočičí,tak rozhodně nemá zájem přijmout Macíka,Macinku jo,ale Macík,ten jí teda leze krkem.V sobotu v noci jsem přišla vygrilovaná a unavená společensky,tak,že jsem seděla chvíli na balkoně a Pupík taky,jenže ona po chvíli se Pupík nechá laskavě pustit dovnitř a já sedím dál a tak si přemýšlím o životě a tak,jenže v sobotu,mohly být tak dvě hodiny,jsem se zvedla a zaplula do postele a ani nevím,jak,bylo ráno a slyším mňoukání,ejhle,hned mi to došlo,pádím vysvobodit Pupíčka,z jarní vlahé noci a směju se tomu,že bylo teplo a přitom se kaju,za svou nepozornost a ještě jsem se musela třískat smíchy,jak jsem se blížila k balkonu,vidím,že z druhé strany,kde se Pupinka dovolávala o pomoc,sedí Macíček,na pěkně složené dečce a dělá Pupíčkovi společnost.Pupík vletěla dovnitř a večer se uložila a chrupkala,byla z toho sezení na poličce asi docela přeleželá.
Mám starosti,s kterýma si nevím někdy rady a je to velmi vyčerpávající,musím říct,že kočičky mi jsou velkou radostí a oporou a celý život byly,v úzkosti a strachu,kdy s lidma to mám často složité a selektuji a je pro mně potřeba si udělat pořádek,v mnohém.Tak se musím smát a jsem v povznesené náladě,jak se najdou tací,co dovedou otrávit život a přitom stačí být statečná a postavit se jim čelem,byla jsem vstřícná,ochotná a to jsem,ale už nemám zájem se sebou nechat vytírat podlahu,to to trvalo,než mi to došlo.A bylo parádní,jak se mi na rozsoše kroutil Pupík a nechtěla dolů,tak jsem přišla domů trošku v ráži a taková,no nestíhala jsem a v mailu kontakt s majitelem a ač je to chabá útěcha,tak jsem byla zdvořilá a udržela slušnost a stalo se to,z čeho mám radost,že majitel objektu,kam jsem vysypala prachy,co jsem sama nevydělala a je mi z toho hrozně,tak majitel ztratil glanc a to jsem ráda,protože jsem celý život uhýbala násilí a agresi,v domnění,že dojdu shody a dohody a ono ne,tak se stalo,že vytekl první majitel,odprejskala fasáda,tak,než jsem šla s Pupíčkem na chvíli ven,tak mi bylo tak úzko a když jsem se zdržela a čekala trpělivě,když se Pupíček sama dostala nahoru,tak ať se taky sama spustí,no už jsem málem šla pro štafle,ale čekala jsem,v hlavě mi jely moje životní paralely a ejhle,po té,co se laskavě Pupíček spustila po kmeni a ještě se poválela v travičce,jaká je hrdinka,že sama slezla,že pozorovala štěkající čivavičku,od vedle,poloviční od Pupíka,že byla neohrožená a statečná,dobře jsem udělala,že jsem jí potupně nestáhla,pěkně si po dlouhém váhání slezla sama a královsky,s důstojností,zatímco já už se málem potento,no tak jsem přišla se zpožděním domu a mezitím odpověděl majitel a ztratil glanc,tak jak jsem byla rozpoložená,takjsem mu obratem odpověděla,něco ve smyslu,že se nebojím a znova opakovala,ať to řeší,přes právníka.Překonala jsem svůj strach a nedala se,nejde ustupovat do kouta.Nejde.Nikdy.
Tak.Jako malá jsem měla knížku Kocourek Modroočko a vždycky,když uskutečnil nejakou výpravu,tak povídal,no kočky,to vám bylo něco.....
a já mám takovou chuť vydechnout ,no vážení,to vám byl strach a udělala jsem to a jak se mi dýchá lépe.No,tak pádím na ten balkon to dopřemýšlet,dopsat maily a tak.Mňau.

První máj a Pupíček,žižkovská sýkorka,catus pupikus

  


Úplněk a částečné zatmění měsíce 2013,na Parukářce

Pod viaduktem,u divadla Ponec,mezi Žižkovem a Karlínem